Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak to všechno začalo

26. 12. 2008

           Chodila jsem asi do 7.třídy, když jsem na půdě našla dopis, který ale byl už pět let starý. Psal ho nějaký  pan Vladimír Hadinec z Prahy, a že prý se věnuje rodokmenu Hadinců a tak chtěl vědět nějaké podrobnosti. Úplně mě to nadchlo, dotazník jsem pečlivě vyplnila, napsala odpověď a dopis.....už bohužel nikdy neodeslala. Bylo to v roce 1978 - žádný internet a mobily, jen pošta.

          Uběhlo třicet let, konečně bylo více času a já se začala zajímat, jak dlouho asi bydlíme v Lukavci a kde jsme se tam vzali. Vzpoměla jsem si na dopis z dětství, jak ten by se mně teď hodil!! Matně jsem vzpomínala, co se v něm asi psalo, kdo byl ten Vladimír Hadinec, jestli ještě žije, co všechno zjistil? Bohužel, dopis bylo nenávratně ztracen. Poptávala jsem se u příbuzných  na rodinné vazby, kopírovala rodné listy a sbírala informace. Jedna teta vzpomínala na nějakou kroniku rodu Hadinců, kde byl prý zmíněn její tatínek, ale víc nevěděla. Za nějaký čas jsem "šmejdila"  na půdě a objevila svůj starý školní sešit. Zatímco jsem se kochala úpravou, ze sešitu začaly vypadávat papíry, taháky, poznámky a ještě... nevěřícně zírám na starý, dávno zapomenutý dopis. Moje radost neznala mezí. Hltala jsem každé slovo a četla stále dokola těch pár řádků: pokus o rodopis Hadinců má muzeum v Trutnově a v Jičíně. Okamžitě jsem volala do muzea v Jičíně, vysvětlila o co mně jde a nic. Když už jsem zklamaně děkovala, paní najednou říká: "ale počkejte Hadinec,Hadinec...to mně něco říká, jojo něco tady vlastně máme." Teď už jen domluvit, kdy mohu přijít.

          V muzeu jsem dostala do ruky desky s nadpisem

                      HADOVÉ A HADINCOVÉ  V  XVII. A XVIII STOLETÍ V PODKRKONOŠÍ, 

kde bylo 123 stránek strojopisu  na průklepovém papíře (dříve narození vědí), které jsem okopírovala a pak už jen četla a četla ...

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář